Úvod do routingu

Verze pro tisk

6. Úvod do routingu

Paket, který vstupuje do sítě MORSE, musí být vybaven cílovou adresou. Tato adresa je mu přidělena již v uživatelském zařízení A nebo B. Toto vnější zařízení může adresu určit například jen jako pořadové číslo 1 až 5, pracuje-li v síti obsahující 5 stanic. O převod adresy do tvaru MORSE se pak postará vstupní část CU, nejčastěji sériový komunikační kanál SCC.

Schéma jednoduché sítě

Obr. 6.1: Schéma jednoduché sítě

Tuto cílovou adresu nazývanou destination (zkráceně dest nebo dst) nese paket ve své hlavičce po celou cestu sítí. Slouží jako výchozí informace pro každou CU při routingu to je při řešení dalšího kroku trasy paketu. Paket nese s sebou i výchozí adresu zvanou source (src), podle které cílová CU pozná, komu má odeslat odpověď. Například, viz další obrázek, paket vyslaný v síti 69AABB00 z CU1 do CU6 má tedy adresu src 69AABB01 a adresu dst 69AABB06. Trasa paketu je rozložena do řady kroků mezi sousedními CU, zde 1 > 2, 2 > 4, 4 > 6. Pro každý z těchto kroků je řešen routing samostatně a paket nese s sebou i tyto dvě adresy právě probíhajícího kroku – právě vysílající CU je from a právě přijímající CU je to. Adresy obsažené v hlavičce paketu MORSE jsou tedy:

src, from, to, dst

Schéma rozvětvené sítě

Obr. 6.2: Schéma rozvětvené sítě

Všechny routingové operace probíhají v některém z 5 nódů, které jsou obsaženy v každé CU. V nódu se dále popsaným postupem určí procházejícímu paketu adresa to a paket je vyslán některým ze čtyř výstupů nódu na další cestu sítí MORSE. Funkce nódu je popsána v odstavci Routing 1.

Schéma komunikační jednotky CU

Obr. 6.3: Schéma komunikační jednotky CU

Pro ilustraci uvedeme záznam o cestě signálu přes tři nódy z adresy 690F120F na adresu 690F1209 a zpět:

u S02   690F120F    R01 
30/ 46  690F1200    R01 
31/ 88  690F1209   serd 

 serd   690F1209    R02 
30/ 41  690F1200    R01 
30/ 65  690F120F  u S02 
690F1209h>

Uprostřed je trasa vyznačena posloupností adres, vpravo označení kanálů, kterými paket opouštěl nód a vlevo je síla přijímaného signálu.

Z hlediska vnitřní stavby sestává adresa ze 4 bajtů nazvaných global, net, widelocal, viz úvodní kapitola. Podle těchto částí adresy vyhledává nód další údaje v routingových (nebo také retranslačních) tabulkách. Postup této činnosti nódu je probrán v následující kapitole Routing 1. Zde si ukážeme práci s routingovými tabulkami.

Z MORSE main menu volbou:

>> T Enter

dostaneme:

Retranslation table:
  (l)ocal
  (w)ide area
  (n)et
  (g)lobal
(q)uit
>>

Zvolíme si, se kterým typem tabulky chceme pracovat, například pro tabulku wide:

>> w  Enter 

Wide retranslation table No:
  (1) (2) (3) (4)
(q)uit
>>

Tabulka může být připravena až ve čtyřech verzích aby každý z nódů mohl mít k dispozici jinou tabulku. Zvolíme tabulku číslo jedna:

>> 1 Enter 

Retranslation table:
  (r)ead nontrivial paths
  (p)ath:0 via (n)ode:0
  (g)et p(u)t
  (c)lear  (e)dit
(q)uit
>>

Funkcí (r)ead přečteme obsah tabulky:

 >> r Enter 

Wide retab. No 1
14to:1105 15to:150A 
>>

Funkcí (c)lear můžeme celou tabulku vymazat. Zápis se provádí pomocí (p)ath a (n)ode s následným (p)ut. Pokud se provádí zápis standardním postupem v pořadí například:

 >> p 14 Enter 
 >> n 1105 Enter

pak není nutno používat povel p(u)t.

Při zápisu do jednotlivých tabulek se používá pro položku (n)ode tato délka adresy:

 global 
   69112233 
 net 
   69112233 
 wide 
   2233 
 local 
   33

Položka (p)ath má vždy délku jednoho bajtu, např. 22.

Postup při stanovení adresy to v nódu je popsán v následující kapitole Routing 1.