Routing 2

Verze pro tisk

10. Routing 2

Průchod paketu nódem – rozšířený popis.

Retranslační paket vstupující do CU nese čtveřici MORSE adres – zdrojovou SRC, cílovou DST, adresu nódu ze kterého právě přichází FRM a adresu nódu do kterého právě směřuje TO. Postup zpracování je znázorněn v diagramu „Block circuit of MORSE node“ včetně obsahu zmíněných adres.

Přístupový modul CU (access module), znázorněný v levé části schématu, je konfigurací přiřazen k některému z nódů. Modul akceptuje pouze pakety, jejichž adresa TO je shodná s adresou tohoto nódu. Odtud již paket pokračuje pouze s adresami SRC a DST.

Paket, který přichází do nódu, obsahuje svoji cílovou adresu DST, podle které je v nódu určena adresa nejbližšího dalšího kroku NN.

Adresa DST je porovnána s adresou nódu (NODE ADDRESS), ve kterém proces probíhá. Pokud je shodná, je paket již v cílovém nódu a podle svého typu je odeslán na uživatelský nebo servisní port (včetně adres SRC a DST) nebo k servisnímu zpracování. Není-li shodná, následuje zpracování v routingových (též retranslačních) tabulkách. Do adresy NN je zpočátku vložena adresa DST, která je pak přepsána adresou nalezenou v příslušné routingové tabulce.

Blokové schéma nódu

Obr. 10.1: Blokové schéma nódu

Schéma je k dispozici také ve formátu pdf.

Adresu lze rozdělit na 4 části, které se nazývají (zleva) global, net, wide a  local. Část global určuje velký celek, ve kterém se adresa nalézá (stát), část net pak určuje přesněji oblast v rámci státu (zeměpisně nebo podle jiných hledisek), další zúžení je ve složce wide, složka local pak již definuje adresu konkrétního nódu. Při výběru routingové tabulky je srovnávána adresa DST s adresou NODE ADDR. Postupně jsou porovnávány složky global, net, widelocal. Je-li nalezen rozdíl (například ve složce net), pak se v příslušné tabulce (net) hledá adresa dalšího kroku. K rozdílům v nižších částech adresy (zde widelocal) se tady již nepřihlíží.

Takto vybraná routingová tabulka může být v CU ( Communication Unit ) připravena ve verzích 1 až 4. Použije se ta verze, jejíž číslo je zapsáno v menu (N)odes (e)dit v řádku příslušného nódu a ve sloupci podle typu tabulky (zde net). Pokud by zde nebylo zapsáno číslo tabulky 1 až 4, pak na místě adresy NN zůstane adresa DST a paket bude odeslán přímo na tuto adresu. Toto spojení však bude úspěšné jen vyjímečně, protože nód s adresou DST leží zpravidla mimo oblast přímé slyšitelnosti.

Routingová tabulka obsahuje dvojice (p)ath a (n)ode, z nichž (p)ath vyjadřuje porovnávanou část adresy (zde net) a (n)ode je adresa nódu NN, na kterou bude veden další krok paketu v jeho cestě na adresu DST. V tabulkách wide a  local obsahuje (n)ode jen nižší část adresy. Položka (n)ode je výslednou informací nalezenou v routingových tabulkách a je vložena do adresy NN. V tabulkách se mohou vyskytnout tyto další situace:

  • V tabulce local se nezobrazují shodné položky, např. (p)ath 5E (n)ode 5E. Toho lze využít při odstraňování nežádoucích zápisů tak, že do (n)ode vložíme stejnou hodnotu, jaká je v (p)ath.

  • Do tabulky local není třeba zapisovat triviální cesty, to je cesty na nódy, které jsou přímo slyšitelné a jejichž adresa se liší jen v položce local. (V tomto případě je NN=DST a proto i (n)ode=(p)ath, viz minulá poznámka).

  • V tabulkách global, net a wide se nezobrazují položky, kde (n)ode = 00. Můžeme tedy odstranit nežádoucí záznamy vložením 00 do položky (n)ode.

  • Odtud dále vyplývá, že se v adresách nepoužívají nulové položky v částech net a wide. Pouze v části global se používají adresy začínající na 00 pro nultý nód N0 v každé CU. Tyto adresy (výrobní čísla) jsou jedinečné a neměnné pro každou vyrobenou CU. Jsou tvořeny v jiné hierarchii než normální adresy a nehodí se pro práci s routingovými tabulkami. Je však možno přes tyto adresy navazovat spojení pomocí tzv. path paketů.

  • Pokud tabulka neobsahuje položku (p)ath shodnou se srovnávanou částí adresy, je paket ztracen, výjimka viz dále.

  • V tabulkách global a net je možno použít položku (p)ath shodnou s příslušnou částí adresy nódu, ve kterém proces probíhá NODE ADDR. Pak je příslušná položka (n)ode adresou default, na kterou jsou odesílány pakety, které nemají vlastní položku (p)ath v tabulce.

Paket opatřený nyní adresou NN postupuje k dalšímu zpracování podle diagramu Block circuit of MORSE node. Je-li adresa NN shodná s NODE ADDR, pak je paket odeslán na linkový výstup z nódu L. Konkrétní směrování linkového výstupu je uvedeno v menu (N)ode (e)dit, ve sloupci L. Používá se některý ze sériových kanálů nebo výstup do Ethernetu. Linkový výstup se používá především k propojení dvou CU pracujících na různých kmitočtech. Trasa paketu může být takto vedena po sítích s různými kmitočty a je zcela popsatelná v routovacích tabulkách. Na druhém konci drátové linky je další nód, kde opět proběhne určení dalšího kroku trasy podle adresy DST, kterou s sebou paket stále nese.

Dále je adresa NN porovnána s adresami ostatních nódů ve vlastní CU. Je-li nalezena shoda, je paket odeslán po vnitřní sběrnici na příslušný nód. Není k tomu třeba jiných nastavení v menu Ne ani v SIe. V tomto nódu pak začíná zpracování paketu opět od začátku včetně použití (jiné) sady routovacích tabulek.

Před odesláním na síťový výstup se kontroluje nastavení příznaku link/net to user addr, který je obsažen v menu Ne ve sloupci M (Multiaddressing). Není-li nastaven, což je běžný stav, je sloupec M prázdný. Při nastavení příznaku se zde objeví písmeno L a pak všechny pakety, které byly původně směrovány na linkový výstup, jsou odeslány na výstup uživatelský. Podobná možnost je i v přesměrování paketů ze síťového výstupu na výstup uživatelský. Obě možnosti se využívají jen ve speciálních případech konfigurace routingu.

Není-li paket odkloněn na linkový výstup ani na vnitřní sběrnici ani multiaddressingem, je odeslán na síťový retranslační výstup N. Konkrétně je to rádiový nebo ethernetovský výstup určený v menu Ne ve sloupci N.

Za síťovým nebo linkovým výstupem nódu následuje výstupní část access modulu v připojeném komunikačním kanálu. Zde je paket (mimo jiné) vybaven opět čtveřicí adres. Adresy SRC a DST zůstávají nezměněny, do adresy TO je vložena hodnota NN, do adresy FRM je zapsána (zpravidla) adresa nódu, ve kterém routovací proces právě proběhl.

Takto je paket odeslán do síťového prostředí a jeho dalšího zpracování se ujme ten z nódů, jehož adresa je shodná s adresou TO obsaženou v paketu.

Tento popis je podrobnější verzí článku Routing 1. Příklad ilustrující možnosti routingu je uveden v článku Příklady routingu 3.