Komunikační jednotka

Verze pro tisk

3. Komunikační jednotka

Schéma komunikační jednotky MORSE je v principu shodné pro různá zařízení jako MR400, MC100, MR900, MR25, MR25ET, sw MORCE nebo WALRUS. Tato zařízení se mohou lišit přítomností některých bloků nebo jejich počtem, postupy konfigurace však zůstávají stejné. Dále uvedená schémata a popisy odpovídají produktům řady MR400, pokud není uvedeno jinak.

CU (Communication Unit) lze z pohledu konfigurace znázornit takto:

Komunikační jednotka MR400

Obr. 3.1: Komunikační jednotka MR400

Jednotlivé bloky jsou opatřeny vždy jedním vstupem (zleva) a jedním nebo více výstupy (doprava). Pakety procházejí schématem zleva doprava. Výjimkou je anténní svorka nahoře, kterou střídavě prochází přijímaný signál dovnitř CU a vysílaný signál ven do antény.

Uprostřed je 5 nódů, což jsou základní centra řídící komunikaci. Ve skutečnosti to nejsou žádné krabičky se svorkami, ale části programu v procesoru. Z pohledu konfigurace je to 5 nezávislých řídicích jednotek, každá má 1 vstup a 4 výstupy. Uvnitř jsou vybaveny rozhodovací logikou pro řízení toku paketů (routing). Každý z nódů může mít přidělenu jinou adresu, pod kterou pak vystupuje v síti MORSE (tedy jedna CU může být součástí několika nezávislých sítí).

Rádiová část je naznačena v horní části obrázku. Je společná pro celou CU a jednotlivé nódy ji používají střídavě. Jejich výstupy procházejí přes radiofrekvenční kanály (RFC), které podle nastavených pravidel umožňují předávání paketů z nódů do vysílací rádiové části. Přijímací část RF kanálu předává pakety přijaté z RF prostředí do toho nódu, ke kterému je nastavenou konfigurací připojena.

Sériové komunikační kanály (SCC), nakreslené v dolní části, přijímají pakety z vnějšího zařízení, upravují je na standardní formu paketů MORSE a předávají do nódu. Ve své výstupní části pak umožňují výstup paketů z nódu k uživatelskému zařízení.

Kanál ethernetu (ETH) umožňuje vstup a výstup paketů mezi sítí ethernet a nódem sítě MORSE.

Network agent (NAG) je virtuální kanál bez fyzického výstupu. Podobně jako ostatní komunikační kanály přijímá pakety z nódu, provede s nimi požadované úkony a odešle je opět na vstup některého nódu.

Uvedené bloky jsou propojeny komunikačními linkami podle volby v konfiguraci. Zde například na vstupu nódu 1 se sbíhají 3 linky z RFC1, SCC0 a SCC2, z jeho výstupů vedou 3 linky různými směry. Pravidlem je, že na vstupu se může sejít více linek, z výstupu však smí být definován jen 1 směr dalšího postupu paketu. Linky se konfigurují nezávisle pro příjem a pro vysílání. Například spoj z SCC0 do nódu1 je jiný než z nódu1 do SCC0.

Poznámky ke konfiguraci

Nódy jsou očíslovány 0 až 4. Nód 0 má přidělenou adresu pevně. Je to výrobní číslo, které vždy začíná znaky 00, například 0049B897. Podle tohoto čísla (adresy) lze CU kdykoli identifikovat a pomocí tzv. path paketů jej lze používat i k navazování spojení. Ostatním nódům lze přidělit adresu libovolnou a používat je pro běžnou komunikaci. Výstupy nódu jsou čtyři:

Nnetsíťový výstup do síťového prostředí (rádio, ethernet, síťové linky)
Llinelinkový výstup do drátové linky mezi dvěma CU
uuseruživatelský výstup pro uživatelská data
sserviceservisní výstup pro servisní data, zejména pro aplikaci Setr

Kanály SCC, ETH a NAG mají 2 výstupy – výstup retranslační, který se používá pro předávání paketů uvnitř sítě MORSE a výstup uživatelský používaný pro pakety, které přišly zvnějšku do sítě MORSE.

Kanály RFC mají pouze retranslační výstup pro předávání paketů rádiovou sítí. Pro RFC by uživatelský výstup neměl uplatnění.

Konfigurační parametry, to je výše zmíněné spoje mezi kanály a nódy a mnoho dalších parametrů, které ovlivňují funkci sítě MORSE, se nastavují pomocí programu SETR.exe. Tento sw běží ve standardním PC, které je připojeno nejčastěji sériovým kabelem nebo ethernetem.